Veřejnoprávní služba v plné kráse. ČT jako pracovnice Úřadu vlády ČR

Moderátorka pořadu Historie.cs na veřejnoprávní České televizi [ČT] Marie Koldinská nebude moci působit v ČT a zároveň spolupracovat s Odborem strategické komunikace Úřadu vlády ČR. 

Na jednání Rady ČT to uvedl ředitel zpravodajství a publicistiky Petr Mrzena. Koldinská jeho vyjádření zatím komentovat nechce, chce si nejdříve promluvit s Mrzenou, jak řekla. Tolik stručná zpráva České tiskové kanceláře [ČTK].

Velice zajímavé. Je to pár dnů, co tento případ zmínil poslanec ANO Patrik Nacher při projednávání mediálních novel, jenž ve svém konečném důsledku lidem zvednou koncesionářské poplatky a nově je zavedou stovkám tisícům dalších včetně firem.

„Jak to chodí v televizi. Teď moderátorka pořadu Historie CZ si opakovaně zvala do tohoto pořadu Otakara Foltýna, ředitele Odboru strategické komunikace státu. A následně dostala místo na jeho odboru…,“ řekl Nacher tento týden při jednání Sněmovny.

Za televizi a rozhlas budou lidé nově platit nejspíš 2 460 korun

Některá obvinění ze selhávání ČT z hlediska nezávislosti byla ale ještě závažnější. Bez odpovědi například zůstala otázka jednoho z opozičních poslanců na ministra kultury Martina Baxu [ODS], jehož ministerstvo předkládá návrh zákona na zvýšení koncesionářských poplatků.

„Já tady mám vyhodnocení poslední velké předvolební debaty do europarlamentu. A potvrdila to i rada televize. Že tato debata byla připravena a vedena ve prospěch vládních stran. A to je ovlivňování voleb! Co horšího může udělat veřejnoprávní televize?“ ptal se a dodal: „A vy tam, kde je už teď hodně peněz, chcete nalít ještě více peněz, aby se stala situace ještě horší.“ 

Zpátky k případu moderátorky Koldinské

Jak Česká televize zaměstnává či zaměstnávala Marii Koldinskou, ČTK neuvádí. Ovšem to není až tak důležité. Podívejme se na to, jak ve stejný čas vypadalo výběrové řízení na volné místo v Odboru strategické komunikace státu. Již před několika týdny to nezávisle na současném dění popsal jeden z uchazečů, spolupracovník redakce FinTag, Petr Duchoslav. A to v článku na svém blogu s příznačným titulkem – Podraz z Úřadu vlády.

„Po letech šéfredaktorování jsem přešel na volnou nohu a posléze hledal jistotu v pevném zaměstnání a také trochu oddechu. Zaujala mě pracovní pozice, kterou zveřejnil Úřad vlády – specialista komunikace do Oddělení paměťových agend, které má mimo jiné bojovat proti dezinformátorům, a kde by se přímo propojovaly mé dlouholeté zájmy o historii, bezpečnost a mediální gramotnost. Přihlásil jsem se tedy do výběrového řízení, kde jsem uspěl. Měl jsem velkou radost a na novou práci jsem se důkladně připravoval,“ uvádí.

Petr Duchoslav je historik a dlouhodobě působí jako novinář se specializací na resort obrany. A protože je novinář, píše články.

„Několik dní před nástupem, který měl proběhnout 1. listopadu, mě z Úřadu vlády kontaktovali s tím, že podnikatelská činnost, jež by spočívala v psaní článků, by mohla být v konfliktu s nově ustaveným Oddělením paměťových agend a jeho hodnotami. Prý mám podle zvláštně pokřiveného pohledu vedení Úřadu vlády ´silnou erudici´ a ´velký dosah´, mohu podléhat politickým zájmům, protože jsem dělal mnoho rozhovorů s vrcholnými politickými představiteli, a články, které by byly ve skutečnosti nekonfliktní – o historii, bezpečnosti a vojenské technice – zavdávají dle názoru vedení riziko střetu zájmu s hodnotami nově ustaveného oddělení,“ pokračuje.

A nejen to: „Dokonce bylo pojato podezření, že v mé knize o dějinách prvorepublikové KSČ, kterou jsem napsal pochopitelně z neutrálních pozic jako historik, bych mohl stranit právě komunistům a nebýt objektivní. Což by vrhalo špatné světlo na nově zřízené oddělení. Nevěřil jsem tomu, co slyším. Prolustrovali si mě ale opravdu zevrubně.“

V den nástupu do nového zaměstnání dostal Petr Duchoslav strohý e-mail. V něm stálo: Vašemu přijetí do pracovního poměru na místo organizačního pracovníka do Oddělení paměťových agend nemůže být vyhověno. I přes Vaše vyhodnocení jako nejvhodnějšího kandidáta nedošlo ke schválení uzavřít s Vámi pracovní smlouvu.

Co tohle značí? Značí to jediné, že co nevadí u moderátorky masového média, vadí u úzce specializovaného novináře? Pokud ano, jsou mezi námi opět rovní a rovnější.

Zejména ČT je třeba rozbít na prach

Debata ve Sněmovně na téma nutnosti dalšími miliardami roztáčet mohutná kola veřejnoprávních soutěží, jako jsou StarDance a Peče celá země, byla, a ještě nejspíš bude vyčerpávající. Je samozřejmě nasnadě, že vláda Petra Fialy [ODS] si zvýšením koncesionářských poplatků kupuje dobré vztahy s veřejnoprávními médii. Ta jsou po dalších penězích jako litá. Ale ještě závažnější je, že si je kupuje za peníze daňových poplatníků. Ve finále jsou totiž koncesionářské poplatky jen další z mnoha daní.

České firmy ostře napadly zvýšení poplatků za televizi a rozhlas

[Pozn. red.: Ve Sněmovně dokonce zazněl vážně myšlený návrh poslance ODS, aby si kraje a obce povinně platily informační servis ČTK. Obhajoval to tím, že ČTK peníze také potřebuje, a municipality s jejím servisem nepodlehnou dezinformacím. O tom, kolik by to daňové poplatníky stálo, už neřekl nic.]

U veřejnoprávní televize a rozhlasu ale panují i věcné problémy, jak také upozornila debata ve Sněmovně. A jsou dva. Média veřejné služby nejsou nestranná. A dále se ukazují jako dlouhodobě nehospodárná. Jejich postavení na trhu odporuje i spravedlivým podmínkám na něm. Například příjmy Českého rozhlasu ve výši přes dvě miliardy korun ročně převyšují hodnotu celého rozhlasového trhu v Česku. Na něm se celkem protočí 1,4 miliardy korun.

Komentář: Nejenže mluví, ale i rozhodují o věcech, kterým nerozumí

Česká televize na poplatcích ročně vybere osm až devět miliard korun. O tom, kdo a jak rozhoduje o penězích v České televizi, snad ani nemá cenu psát. Souvisí to i s tím, že veřejnoprávní média nikdo nekontroluje. Nemůže to udělat ani Nejvyšší kontrolní úřad [NKÚ]. Ten přitom už roky prosazuje legislativní změnu. Dokonce je zákon, který by to umožnil, připravený.

Změna zákona by umožnila nejen kontrolu České televize nebo Českého rozhlasu, ale plně by rozšířila kontrolní pravomoci NKÚ například i na obce, kraje nebo státní podniky. Ty NKÚ nyní nemůže kontrolovat přímo a komplexně. Kontrolovat může pouze jejich projekty na čerpání evropských dotací. Případná přímá kontrola těchto subjektů ale od nich samotných vyvolává mohutný odpor. Většina z nich je přitom placena z veřejných rozpočtů. V případě veřejnoprávní televize a rozhlasu pak přímo z našich kapes v podobě daně, za jejíž neuhrazení hrozí finanční postihy.

Daniel Tácha