Žaludek je vůbec povahou svou rabulista, děl už prof. Thomayer

„Všude na nás zeje pravda nahá a ohyzdná, že jest žaludek útrobou neužitečnou v případě přemnohých,“ uváděl již na začátku minulého století profesor vnitřního lékařství Josef Thomayer. Jeho esej o žaludku, lačnosti, si připomeňme dnes.

Menenius Agrippa promluvil svého času o žaludku – já dovolím si mluviti o žaludku neužitečném a dobře vím, že podnikám práci závažnější. Agrippova řeč by byla sotva vyplnila fejeton v římských Fasces, můj hovor rozpočten je na dvě stránky moderního časopisu. Úloha má je snadnou, jestiť žaludku neužitečných mnohem více než užitečných.

Jedné třídě lidstva stráví žaludek méně než dostane, druhé by strávil více než dostane. Pak zbývá snad ještě nějaké procento, v němž je žaludek rozumný, ale to není jednak veliké, jednak už o něm Agrippa promluvil. Zejména vzácný je užitečný žaludek u těch lidí, kteří dovedou jej uspokojiti. Lucullus měl tak užitečný žaludek, že si vzal živobytí, když se počal obávati, že mu jmění nedostačí, aby užitečnost žaludku svého mohl i nadále zkoušeti.

Tom Rogerson měl jmění na čtyři miliony franků a projedl je. Když mu zbyla ještě guinea, koupil si za ni vzácného ptáka. Tohoto pohodlně snědl, pak se dvě hodiny procházel, aby krmi svou dobře strávil, načež se oběsil.

• Prof. Josef Thomayer: O pěstování léčebných bylin u nás

Vím, že se namítne, že historie tyto nejsou právě čerpány z nejnovějších denních zpráv, ale to mi právě vhod, vidíť každý, že dvě užitečných žaludků zaznamenala si historie na věčné časy; kdyby jich bylo sto tisíc, jistě by se kronikáři se zaznamenáváním jich neplahočili.

Žaludek je vůbec povahou svou rabulista

Žaludek je vůbec povahou svou rabulista [překrucovač práva, pozn. red.]. Dáváme-li málo, bouří se, dáváme-li mu mnoho, bouří se také; po samých dobrých věcech i po samých špatných věcech je nespokojen. Ještě nespokojen u silného kuřáka, u silného pijáka, bouří se u člověka s horečkou, u člověka kašlajícího, líného i pilně pracujícího, u chudokrevného a bůh sám ví, kdy ještě. Vůbec nelze žaludek ani dost málo chváliti.

• Nadváhou a obezitou trpí 66 % Čechů. A bude hůř, tvrdí lékaři

Béranger napsal ódu na šampaňské víno, sám však pil jen vodu; kdyby byl šampaňské častěji píval, jistě by je nebyl chválil. Brillat-Savarinův spis o chuti jest ódou ba hymnou na vznešený požitek žaludku. Brillat-Savarin však sám byl člověkem velmi střídmým, a kdyby byl dle spisu svého jednal, byl by týž nepochybně zatratil. Berchoux napsal dva spisy, jeden o tanci, druhý o labužnictví, oboje vychvaluje, sám však byl velmi střídmý a nikdy netančil. Toť již tak ve světě zákonem, že lidé vychvalují právě to, co sami nevykonávají.

Češi šetří na kvalitě jídla víc než jiné evropské národy

Renan bouřil proti církvi katolické, podotýká ale ve svém spisu [nemýlím-li se, je to poslání Straussovi], že se mu to líbí, vidí-li křesťany věrou svou nadchnuté. A takových Renanů není ve světě málo. Proto také vychvalují právě ti lidé žaludek, kteří nejméně ho poznali. Kdo ví, zdali by byl Agrippa učinil ono porovnání se žaludkem, kdyby byl večer před tím snědl libru astrachánského kaviáru.

Jak potměšilý jest žaludek

Jak potměšilý jest žaludek! Onemocníte – dejme tomu tyfem střevním, čtyři neděle kolísáte mezi životem a smrtí; pak výhružné příznaky povolí. Avšak jest zapotřebí svrchované střídmosti, aby nemoc se nevrátila v míře zostřené. Vysvětlíte to nemocnému s rozšafností šalamounskou, povíte, že jsou ve střevě příškváry, jež by hojný pokrm sedřel. Což jest velmi nebezpečné; nemocný pochopí a uvěří vám, ale žaludek je mocnějším pánem než celá fakulta lékařská. Již za chvíli naříká si nemocný na hlad, a jeli poněkud jen bloudem, pozře všecko, co mu nasnadě, suché kůrky, tvrdé housky a podobně. Žaludek se upokojí, ale po nemocném jest například veta. Smrtí takových zná každý lékař několik.

• Motorem farmaceutického průmyslu se stávají léky na hubnutí

Klasický příklad prožil slavný francouzský lékař Broussais. Na jeho oddělní ve Val-de-Grâce [jedna z vojenských nemocnic pařížských] leželo sedm vojáků stižených prudkým zánětem žaludku a střev [snad tyfem střevním]. Broussais jim ovšem dával poskrovnu jisti, a to se milým vojákům nelíbilo. Požádali, když se jim již lépe vedlo, několik soudruhů, aby jim přes zeď zahradní hodili něco k snědku. Dobří hoši tak učinili a hodili přes zeď zejména větší množství měkkého chleba. Rekonvalescenti všecko hltavě snědli. Leč po chvíli již nanovo onemocněli a téhož dne ještě zemřeli čtyři. Kdežto druhého dne ostatní tři ducha vypustili. Broussais způsobil následkem toho nemalé pobouření. A od těch dob postavena u zahrady ústavu vojenská hlídka.

Zakrátko však po této tragické události onemocněl Broussais toutéž nemocí a po několik dnů trudně se mu vedlo. Přece se mu však polepšilo. Rekonvalescent postižen byl tímtéž hladem jako sedem zemřelých vojáků. Nic naplat nebyla mu svěží tato zkušenost. Lstivě poslal opatrovníka svého ze síně, vstal a sebral všecko, co se dalo snísti, mezi jiným i talíř čočky. Záhy na to dostavila se nemoc a dobrý Broussais jen stěží smrti unikl. Nemůže být pádnějšího objasnění k tvrzení, že jest žaludek potměšilý.

Jak nerozumný jest žaludek!

Jak nerozumný jest žaludek! Kdož neprožil sám již několikráte tu podivuhodnou událost, že právě v tu dobu, kdy kapsa slavila hlavní prázdniny, pojala jej neodolatelná touha po některé lahůdce, již tak mimochodem byl spatřil. Mám za to, že i skladatel národní písničky Ó Velvary! při básnění byl nálady svrchu líčené, jinak by nepoukazoval tak bolestně k tomu, že „jedl pil a hodoval“. Kdyby nebyl po požitcích takových nanovo toužil, věru že by se na ně tak bolestně nevzpomínal. Ba žaludek svedl již mnohého ke krádeži. Nemluvím o ubožácích, které hlad dohnal ke skutku takovému; skutek taký nelze sice tak snadno ospravedlniti, avšak lze jej jistě omluviti, jestiť dle vypravování skutečných hlad věcí hroznou, k šílenosti ženoucí! Avšak jsou lidé, již z pouhé mlsnosti kradou, tací lidé jsou to právě, již stali se obětí neužitečného žaludku.

• Předčasná menstruace se váže k nadváze i obezitě. A má rizika

Snáze lze ochočit tygra bengálského nežli žaludek neužitečný. Člověk s žaludkem choulostivým stává se jeho otrokem. Kdy jiní se veselí a bezstarostně hodují, uvažuje majitel neužitečného takového žaludku s hrůzou, kam až se odvážiti smí, nemá-li záhy na to trpce za vesele prožitou chvíli pykati. Člověk takový studuje pečlivě, co všecko žaludek jeho snese a čím se pohorší a běda nešťastníků, který většinou mez překročil. Pokažený žaludek krutě mstí se na pánu svém. Nechuť k jídlu, tlak veliký v dutině břišní, bolesti, ošklivost, dávení a podobné tvoří podstatu oněch trestů, jimiž neužitečný žaludek za všeliké přestupy majitele tvého stíhá.

Více již zabije jícen nežli meč

Ba nedosti na tom; nedosti na útrapě tělesné, rozzuřený žaludek mstí se i na duchu. Lidé vleklými chorobami žaludečními trpící bývají zpravidla duševních prací neschopní, i sklíčení a trudnomyslní. Pokažený žaludek budí myšlenky na blízkou smrt, na zhoubnou rakovinu atd. Neužitečný žaludek štve tisíce majitelů svých do Varů Karlových, Lázní Mariánských, do Rohiče, Chýžice a jinam a jinam.

Chlubné listy, jež správy lázeňské občas vydávají, nejistou zajisté než truchlivým svědectvím zhoubného vlivu žaludku neužitečného. A ptejte se nešťastníků takových, jak se choval velitel jejich po celé léčení v městě lázeňském! Jedné veliké části sice dobře, jiné však špatně; a z veliké oné části zase veliká část jedva domů zavítala, již zase stává se otrokem dřívějším. Bídná to zajisté útrobách.

Porozumíme zajisté starořímskému poctivci, jenž vyslovil památné rčení „plures occidit gula quam gladius“ – více již zabije jícen [resp. žaludek] nežli meč. Nejen sám o sobě může žaludek nemocen jsa lidský život ohrožovati, ale i jinak zřídlem nebezpečí státi se může.

• V USA diskutují veřejnou úhradu léků na hubnutí. Čeká se na Trumpa

Pokusy se ukázalo, že telata krmená mlékem tuberkulózních krav taktéž tuberkulózními se stala. Nebudeme sice souditi z výsledku takového rovnou cestou na podobné poměry u člověka, avšak za výstrahu sloužiti nám může. Neboť kdož ví, zdaž matka tuberkulózní kojící své dítě nakaziti nemůže. Ba zdá se, že mnohé onemocnění, jež obecně za příklad dědičnosti choroby uvedené slouží, tímto prostým přenesením nakažliviny pomocí mléka do žaludku kojencova a odtud do veškerého těla snadno by se vysvětliti dalo.

Co zkoumali v Dublíně

O tyfu střevním přemnozí se domnívají, že vzniká přenesením nakažliviny do žaludku a odtud do střev. Zejména platí tak o vodě nakažlivinou tyfózní pokažené. Ba právě v tu chvíli diskutují angličtí lékařové o epidemii tyfu, kteráž prý vznikla tuším v Dublíně požíváním nezdravého mléka. Myslím, že to vážné potvrzení učení mého o neužitečném žaludku.

Tím však rozsah této škodlivé stránky popisované útroby nevylíčen docela. Když medle nevzpomene sobě při rozhovoru takém na – dnu. Jestiť i tato rozmarná a čiperná choroba výsledek neužitečného žaludku. Vyskytujeť pak se u lidí, kteří dovedou s nadbytkem touhám žaludku svého vyhověti. Jest totiž je zjištěno, že jsou ještě na světě lidé, kteří mají vůbec peníze. Někteří lidé takoví mají pak nádavkem žaludek, jemuž je s potěšením stráviti značné množství velmi nezáživných ba i těžkých potravin.

Žaludek takový nestuduje žádnou zdravovědu a pobádá majitele své, aby jen hodně jedli. Ana je nadvláda žaludku nad rozumem dosti známá, tu nemůže nám býti s podivením, uposlechnou-li lidé mající peníze nutkání takového a jedí-li více než ostatní tělo spotřebovati může. Následkem toho koluje v krvi množství přebytečných látek, jež ústrojí tělesné nemůže zpracovati tak, aby zase odmíšeno bylo, a látky tyto se ukládají na způsob zvláštních solí kolem kloubů a budí zde ukrutné bolesti.

Pár slov o vážné nemoci, jíž je dna

Tvrdí se sice tu a tam, že dna nevzniká požíváním nemírného množství potravy, ale jisto jest, že například v pražských nemocnicích jest dna velmi vzácnou nemocí, a ústavy tyto jsou přece, jak známo, útulkem nejchudších vrstev společenských. V Paříži například viděl jsem v nemocnicích několikráte dnu, obecný lid v městě tomto ovšem také mnohem lépe se má než u nás. Slovem i dnu, jak se zdá, sluší považovati za následek neužitečného žaludku.

• Obézním a lidem s nadváhou hrozí ztučnělá játra a žluté bělmo

Co máme však vůči tomu všemu souditi o lidech, kteří žijí, aby jedli, kteří učinili sebe dobrovolnými otroky útroby tak neužitečné, jakou je právě žaludek? Což jiného, než že jsou pošetilci. Cvičíme-li mozek, máme z toho aspoň takový prospěch, že něco víme; cvičíme-li svaly, stáváme se atlety, cvičíme-li však stávajíce se labužníky žaludek svůj, toneme v nebezpečí, že si jednak zapějeme z přesvědčení Ó Velvary, jednak ale, že žaludek se nám pomstí za dobrotu naší jako onen had, jenž uštknul sedláka, který již jej byl v rukávě zahříval.

Pochopitelno, že nejlepší spis o gastrosofii, spis Brillat-Savarinův, mohl míti za autora jenom člověka nadmíru střídmého. Člověk nestřídmý nikdy asi nenapíše jakousi chválu labužnictví. Erasmus Rotterdamský napsal spis o chvále bláznovství právě proto, že najisto byl člověkem rozumným. Kdyby jej byli chovali v blázinci, kdo ví, zdaž by byl spis ten napsal. Proto také chválím Descureta, že pojal nestřídmost v jídle mezi chorobné vášně. Dobrý tento muž rozeznává dokonce celou řadu lidí nestřídmých. Jedni prý jedí dobré věci bez potřeby – ty nazývá gourmandy. Jiní jsou milovníky cukrovinek, mlsouni [friands]. Jiní jedí plnou hubou, jen aby jedli, to jsou hltouni [goinfres], a tak dále. Kdož touhu cítíš po rozmarném tomto roztřídění, vyhledejž si je u pramene.

Především lékaři, kněží, finančníci a literáti

Jisto však je, že jest nestřídmost vzhledem k uvedeným vlastnostem žaludku věcí pošetilou. Poněvadž pak jest to věcí pošetilou, tu nacházím to zcela přirozeným, tvrdí-li se, že právě lidé vzdělanější k nestřídmosti lnou. Jest to jaksi malice potměšilého žaludku, že chce v posměch uvésti všecko učení o nadvládě ducha nad tělem. Aby pak byla pošetilost taková tím větší, tu platí za nestřídmé především lékaři, kněží, finančníci a literáti.

• Zdravé stravování Čechy příliš nezajímá, zjistil průzkum EU

Příhoda, již zažil Broussais, jest tuším dostatečným dokladem, že se má aliter in theoria, aliter in praxi. Angličan, slavný Sydenham, napsal svého času slavný spis o dně, sám ale dnou trpěl. Zdali jednal v praxi podle zásad svého spisu, historie nám sice nepovídá, ale dá se souditi, že ne, bylť právě lékařem. Onen lékař, kterýž odpověděl, když mu vytýkali, že nedělá to, co se sám radí: „Já právě nechci býti zdráv“, jest novým dokladem toho, že žaludek jest útrobou neužitečnou.

O finančnících a jich nestřídmosti slov ztráceti nebudeme, mať každý ještě v živé upomínce ono hýření za dob, kdy se říkalo že národní hospodářství rozkvétá. Taktéž kněží slynou jako labužníci, Brillant-Savarin přikrývá je pláštěm útrpnosti řka, že jim má býti labužnictví kompenzací, kdežto finančníci jsou prý labužníky z okázalosti. Literáty zahalují zase já pláštěm křesťanské lásky, mohl bych mnohé sice vypravovati o nich, avšak jak by mne vedle sebe jako diletanta pak mohli vytrpěti, kdybych jako lékař odhaloval jejich vady.

Ať vleku rozpravu svou v ten oči onen směr

Slovem, ať vleku rozpravu svou v ten oči onen směr, všude na nás zeje pravda nahá a ohyzdná, že jest žaludek útrobou neužitečnou v případě přemnohých. Tak u nestřídmosti vidíme: nejprve nás žaludek k ní svádí tváře se, jako by nám chtěl prokazovat služby jen a jen užitečné, jedvaže nás ale svedl, začíná se nám mstíti na základě ustáleného svého zákoníku trestního.

Oběd za 180 či 200 Kč bude normální, říká Tomáš Popp

Projektované mé dvě stránky jsou tuším překročeny a rozhlížím-li se po napsaném, mám za to, že mluvil jsem s rozhořčením dostatečným. Z toho snad vysvítá, že žaludek z celé duše své nenávidím, avšak mýlil by se, kdo by tak soudil. Homo sum et humani nihil [Jsem člověk, nic lidského mi není cizí, pozn. red.] atd. Kdybych byl duchaplný, napsal bych tuto, že jsem se momentálně rozhněval na žaludek vůbec proto, že mne žaludek můj okamžitě hněvá. Ale s duchaplností zejména takovouto, člověk daleko nedojde.

prof. MUDr. Josef Thomayer

—

Pozn. red.: V roce 1977 vyšel v nakladatelství Avicenum výbor z díla významného lékaře Josefa Thomayera [1853 až 1927] „Ze zápisku lékaře“. FinTag přetiskl z knihy tohoto výjimečného autora výše uvedenou kapitolu „O neužitečném žaludku“.