Podle Petra Duchoslava, spolupracovníka redakce, jsou Evropané svědky určitého politického pohybu. Na síle nabírá krajní pravice. Duchoslav se ale i ptá, zda má tato „krajní pravice“ na to, aby se stala většinově akceptovatelnou silou.
Nedostatečně řešená otázka nelegální migrace, krize, jimiž si Evropa prošla za uplynulou dekádu, i selhávání tradičních demokratických představitelů otevírají krajní pravici dříve netušené politické možnosti. A tak v posledních několika letech v Evropě viditelně sílí politické strany a hnutí, které aspirují na to, aby jednou přijaly vládní zodpovědnost.
Německo, Rakousko, Nizozemsko, Finsko, Švédsko, to je jen zlomek evropských zemí, kde s každými volbami dostane donedávna ještě „krajní pravice“ stále více hlasů. I v Česku se z velkých stran s SPD nikdo nebaví, ale už příští rok může být ve vládě. A jsou země, kde takzvaně pravicové strany zvítězily docela. Jde například o Nizozemsko, kde vyhrála v parlamentních volbách Strana pro svobodu [PVV]. Případně Itálii, kde v předčasných volbách vyhrál pravicový blok v čele s krajně pravicovou stranou Bratři Itálie.
Teď nás 23. února čekají volby v Německu, kde černým koněm v běhu o vítězství zůstává i AfD. To navzdory protestním demonstracím, které odmítají účast AfD ve vládě. Což se děje ve stejný čas, kdy AfD vyjadřuje podporu člen administrativy Donalda Trumpa miliardář Elon Musk.
Kde jsou příčiny vzestupu „krajní pravice“
Příčin rychlého nástupu krajně pravicových stran je jistě více. Určitě v tom výraznou roli sehrává dlouhodobě laxní přístup evropských států, hlavně Německa, k nelegální migraci. Jako naprosto neefektivní se ukázaly imigrační a azylové zákony, které měly sloužit proti pronikání nelegálních migrantů na půdu našeho západního souseda. Německo za to platí vysokou cenu ve formě častých útoků, které nesou rysy terorismu, a zanechávají po sobě mrtvé a vážně zraněné.
CDU plive na svou Merkelovou. S migranty zatočíme, tvrdí před volbami
Vážnost situace si uvědomují po dlouhé éře Angely Merkelové už i přední politici CDU jako například Friedrich Merz, jeden z favoritů předčasných voleb v Německu. Předseda CDU dokonce vsadil na riskantní kartu a jeho strana hlasovala s AfD pro tvrdší imigrační zákony v německém parlamentu. Tento krok mu sice nevyšel, ale jde o jasný signál, že situace v zemi je natolik vážná, že vede ke spojení stran, z nichž jedna je takzvaně „systémová“ a druhá „protisystémová“, a tedy neakceptovatelná.
Problém je i ekonomika a EU
Není to jen migrace, na které krajně pravicové síly sbírají politické body. Ale je to i zaostávající evropská ekonomika a prohlubující se zadlužování evropských zemí. Situaci nenahrálo ani to, že Evropu těsně po sobě postihlo několik krizí, migrační, covidová a energetická. A neblahé boje na Ukrajině nemusíme připomínat.
To vše značí pro evropské státy tlak na veřejné rozpočty. Mnohé z nich osekávají náklady na služby pro občany a zvyšují daňová zatížení. To je přitom v Evropě oproti USA už nyní dvojnásobné. Řeč je o 40% daňovém zatížení oproti 20% v USA. Evropské vlády rovněž hledají úspory. Mění parametry systémů, jako jsou například penzijní systém [příkladem jsou Francie a Česko, pozn. red.], zdravotnictví či sociální služby. Zmíněné a další systémy se nacházejí pod finančním tlakem a čekají na komplexní reformy, které ale nepřicházejí.
Na výdajové straně vlády vydávají zvýšené objemy peněz na armádu a podporu Ukrajiny v boji s Ruskem. Kvůli konfliktu na Ukrajině navíc Evropě výrazně zdražily energie. V důsledku jejich vysokých cen se stává ekonomicky nekonkurenceschopnou vůči Číně a Spojeným státům.
Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí
A pod tlakem je i samotná veřejnost, která v posledních několika letech v některých případech kvůli inflaci přišla až o třetinu svých úspor. Náklady na život v uplynulých letech výrazně stouply. Mzdy a platy několik let reálně nerostly. Společnost se radikalizuje, což opět nahrává krajní pravici.
A pak tu máme partu v Bruselu
Avšak ani výčtem ekonomických katastrof, jimž čelí Evropa, důvody pro vzestup pravicových sil nekončí. Musíme vidět i některá nesmyslná či nedomyšlená nařízení z dílny Evropské komise. Jakkoli každý krok komise směřuje k většímu blahobytu a bezpečnosti Evropy, ve výsledku Evropu nějakým způsobem poškodí. Problematická je pak samotná Evropská komise. A to jak ke svým pravomocím, tak i svým složením.
Řešením není vystupování konkrétní země z Evropské unie. To by s sebou přineslo obrovské, nedozírné hospodářské škody. Velká Británie je toho pěkným příkladem… Jakkoli nyní například unikla Trumpovým clům… Spíše by měla vzniknout uvnitř EU sjednocená platforma, která by bránila napříště takovým rozhodnutím. EU si pak musí uvědomit, že právě některá její nařízení mohou mít negativní politický dopad. Neschopnost sebereflexe EU v tomto směru je jen voda na mlýn krajní pravice.
Demokraté podcenili reálné nebezpečí
Další příčinou posilování krajně pravicových skupin či formací je neschopnost demokratických politiků. Tradiční demokraté se zacyklili do sebe a dlouhou dobu krajní pravici nepovažovali za sobě rovného soupeře. Podceňovali oponenty. Někteří z nich ignorují i volební výsledky v mnoha evropských zemích, které mluví samy ze sebe.
Volební vítězství AfD i BSW v Německu zaskočilo tamější firmy
Nyní do politické arény zostra znovu vstoupil nový americký prezident Donald Trump. Už před jeho nástupem se vědělo, že jeho znovuzvolení změní politickou kulturu i v zemích EU. Podpora Elona Muska AfD v Německu ukazuje dost jasně, že Amerika „končí“ se zavedenými hrami. Musk dokonce Němce vyzval, aby překonali svou minulost, a zvolili si toho, kdo prosazuje jejich zájmy.
Avšak stále zůstává otázkou, jestli se jedná o vzestupný trend či dočasné vychýlení z normálu. Pokud je za A správně, tak se hraje především o to, zda bude takzvaná krajní pravice součástí mainstreamu, ale i o to, zda se stane respektovanou a většinově akceptovatelnou silou. Jinými slovy, zda se transformuje ve standardní politickou sílu. To vše záleží na svobodné vůli voličů. Tak či onak jsme svědky pohybu, který může v budoucnu Evropu pohnout úplně jiným směrem.
Petr Duchoslav
Co to je za nálepku „Krajní pravice“? Jak si média vůbec mohou dovolit takhle kádrovat. Jste vy normální? Už jste jak Rudé právo za normalizace.
Já to vidím naopak zcela jednoznačně. Lidé jsou geneticky, to znamená i psychikou a potřebami stále stejní. V tom jeden, dva tisice let nehraje žádnou roli. Tak se lze inspirovat dějepisem, jak to probíhalo dříve. Mění se jen kulisy, herci a diváci, ale hra má děj stále stejný.
Dlouho fungujícím kapitalismem se vytvořily obrovské prostředky, které umožnily vysokou životní úroveň. To pak vždy trvá, než se vše prohospodaří, protože i tak stále nějaká tvorba hodnot potřebných pro život probíhá. Jenže začne narůstat pnutí ve společnosti, protože lidé v ní jsou různí, mají různé podmínky a potřeby. To při zadrhávajícím kapitalismu bude narůstat. Například důchodci budou za vodou. Budou řešit je výši svého důchodu, ale i tak nějaký bude. Lidé, kteří jsou z hlediska pracovního procesu „na vrcholu potravního řetězce“, budou řešit jen to, aby nevypadli z kola a neocitli se na pracáku. I tak jich tam nemálo skončí. A nejhůře na tom budou ti, kteří život začínají, ale o dobře placenou práci nezavadí. Taková ukázka je nyní VW. Důchodci tam dříve pracující, jsou jasní. Pak ti na vrcholu potravního řetezce dostali jistotu, že propuštěni nebudou. Ale ne všichni, hodně lidí z vývoje půjde z kola ven. Ovšem obnova pracovních sil nebude a ve firmě se bude počet zaměstnanců snižovat. Pro technika po škole tak brány podniku už zůstanou trvale zavřené. Jeho otce tam dříve vzali všemi deseti, jeho už ne.
Takže jak jejich počet, do toho počtu je nutné započítat i hodně rodičů a prarodičů těchto „dětí“, tak bude narůstat i počet voličů stran, které budou nabízet záchranu těmto lidem. Takový urychlujícím katalyzátorem budou zelení se svoji snahou zachránit pouze planetu. Čím snaživější a „úspěšnější“ tito v tom svém počínání budou, tím rychleji ke změně dosavadního kurzu dojde, protože tím rychleji tyto strany budou sílit. Nedá se sice říci, kdy to přesně nastane, že převezmou první housle, ale spolehlivě se dá říci, že to bude trvalý proces až do vlastní změny.
Kdo jste náhodou uvažoval o kariéře v dotačním zeleném kšeftu, buďte opatrrní a rozhodně s ním nespojujte svoji budoucnost. V lepším případě v něj stůjte jen jednou nohou. A ještě lépe, svojí berlí se podpírejte navíc na jiném, třetím, místě. Pak budete mít jistotu, že pracovně nepadnete, jak se říká „na hubu“, jak to nastalo v USA. Prezident státu může být jen jeden, takže u současného prezidenta, jak na to, se neinspirujte. Dějepisné knihy (ty lepší) jsou pro inspiraci mnohem vhodnější.