Proč se ceny realit šplhají do závratných výšin a činí je nedosažitelné? Není to jen kvůli rostoucí inflaci, nedostatečné nabídce a územnímu plánování. Součástí problému jsou i špinavé peníze, které míří na realitní trh.
Alespoň to uvádí ve svém komentáři na stránkách časopisu Mezinárodního měnového fondu Finance & Development zástupce vedoucího divize právního oddělení Mezinárodního měnového fondu Chady El Khoury [na obrázku vlevo, pozn. red.]. Jeho text přeložil Michal Achremenko.
Špinavé peníze zkreslují realitní trh
Kriminální prostředí, zkorumpovaní politici, daňové úniky. Realitní trh má jako bezpečný přístav tak klidné vody, jak v nich kdo dokáže zaparkovat špinavé peníze. To je příčinou mimořádného růstu cen realit v New Yorku, Milánu, Londýně a v Dubaji. Miliardové částky anonymních kupců prohnané luxusními nemovitostmi přispívají k nafouknutí bubliny, která domácí běžné zájemce vytěsňuje z trhu.
Scénář je jednoduchý. Místo přímého nákupu penthousu [luxusní velkometrážní byt v nejvyšším patře obytné budovy, pozn. red.] za 10 milionů dolarů [cca 243 mil. Kč] se využívají fiktivní společnosti, trusty a offshorové účty. Ty zakládají profesionální prostředníci za účelem zakrytí skutečného vlastníka. Developeři se totiž na původ peněz neptají. Výsledkem je, že celé čtvrtě, zvláště ve světových metropolích, se zastavěly luxusními a prázdnými nemovitostmi v majetku anonymních vlastníků.
Jenom v Londýně vlastnily v roce 2018 zahraniční entity nemovitosti v hodnotě 73 miliard liber [cca 178 mld. Kč]. Zhruba 90 procent kupujících pochází z oblastí daňových rájů, jak upozorňují ekonomové Jaenne Bomarová a Ségal Le Guern Herry.
Ale není to problém jen bohatých západních metropolí. Rovněž v afrických městech, včetně Lagosu, Nairobi a Johannesburgu, spekulativní investice přifukují realitní bublinu. Nedostatečná regulace a neformální trh s nemovitostmi přitahují pozornost peněz nejasného původu, tlačí na růst cen a vytěsňují domácí zájemce.
Realitní trh: Důležité je transparentní prostředí
Již před dvaceti lety mezinárodní komunita stanovila, aby realitní makléři, tedy banky, prověřovaly a nahlašovaly podezřelé transakce. Avšak na rozdíl od bank ostatní účastníky realitního trhu standardy boje proti praní špinavých peněz nezavazují. A jejich odhalování a postihování není příliš účinné. Ale různá opatření už jsou na cestě.
Země jako Kanada a USA požadují po kupcích nemovitostí, aby zveřejnili svoji identitu „oprávněného vlastníka“. Veřejné instituce by měly hodnotit informace o vlastnících a předávat je úřadům, které v případě podezření prověřují transakce. Pokud to právo na soukromí dovoluje, měly by být tyto informace veřejné.
Čím dál více mladých lidí rezignuje na sen o vlastním bydlení
Bez této transparentnosti a snahy o ni, zůstane trh s nemovitostmi i nadále bezpečným nástrojem pro nezákonné vlastnictví. A dále bude zkreslovat trh s nemovitostmi v očích veřejnosti. A co hůře – sny mnohých o vlastním bydlení navždy zůstanou jenom sny.
Chady El Khoury, zástupce vedoucího divize právního oddělení MMF
Opět trefa zcela mimo. Píši to neustále dokola. V ekonomice platí zákon o zachování hodnot (ve fyzice je to zákon o zachování homoty a energie) a ceny jsou nominálním vyvažovačem dvou „nádob“ výroba-spotřeba. Něco, jak když máte dvě nádoby s vodou dole spojené hadičkou. Do jedné nalijete více vody, hydrostatický tlak v ní stoupne a proud vody dole v hadičce množství vody v obou nárobách vyrovná tak, že hladiny budou v obou nádobách ve stejné výši.
Zkrátka a dobře, špinavé, spíše nezdaněné, peníze se v ekonomikách točily vždy. To dnešní extrémní vychýlení je na 99% dáno litím neuvěřitelného množství peněz do vyspělých ekonomik (žití na astronomický dluh států, firem a lidí), které nejsou kryty žádnými před tím vyrobenými hodnotami. Tedy, že nějakou hodnotu vytvořím a za ni dostanu odpovídající množství „papírků“, myšleno peněz. Takže když s těmi z výroby vydělanými „papírky“ přijdu na trh, je za ně na trhu k dispozici nějaká vytvořená hodnota. To nemusí být zrovna ta moje, ale hodnota vytvořená někým jiným. Jenže když do ekonomiky nasypete celé „vagóny papírků“, které nejsou ničím, žádnými hodnotami, kryty, tak aby nebyla porušena rozvnováha vyrobené hodnoty – koupené hodnoty, no tak ty hodnoty, které vyrobené už jsou, vytvořím nově další kupce (přibudou ti kupci, kteří přes komerční banky na ně dostali ty vagóny“ papírků jen tak, že je ústřední banky natiskly). Takže, aby se dostalo na každého kupce, musí se těch hodnot na jednoho kupce méně. Počet hodnot zůstalo, kupců přibylo. A to ekonomické zákony zajistí tak, že cena hodnot stoupne (inflace). Když jejich cena stoupne, pak si jich každý jeden kupec může koupit menší počet a tak je zajištěna na trhu rovnováha. Rovnováha tvorba hodnot – spotřeba.
Proč zrovna nemovitosti? Je to logické. Dostanu papírky, tak co s nimi? Musím je dát do něčeho, co dlouhodobě hodnotu neztrácí a jehož cena zase tak moc nekolísá. Rohlík to nebude, boty, to také asi ne, auto, tak kam pak s ním a navíc mi ho mohou ukradnout, víno, to bych musel mít hangár, kolik ho za jeden vagón peněz dostanu, elektroniku také ne, za rok bude lepší, sběratelství, tak tomu bych musel rozumět, nebo třeba investice, no na ty musím mít hlavu a hlavně zkušenosti……. A co tak nemovitosti? Tu mi hned tak neukradnou a navíc to mohu mít v hlavě klidně vykradené a přesto mi ještě navíc může nějakou tu korunu vynést. Každý přece nějakou tu nemovitost potřebuje! A navíc mi tak minimálně reálnou hodnotu peněz zachová.
Z toho vyplývá jedno. Všechny snahy vlád vyjdou naprázdnom jak se o nich i v článku píše. Mohou to vychýlení omezovat před obřími výkyvy nahoru. Ale cenu srazit nemohou. Příčina je ta, kterou jsem popsal výše. A s tou nic dělat nebudou. A pak je tu ještě jedna věc, které jsem si všiml. Dříve vlastnili nemovitosti ve městech skutečně jen bohatí lidé. Dokonce ani středostav moc ne. Je otázkou, zda se k tomuto opět nevracíme.