Americký prezident Donald Trump se velmi aktivně angažuje v dění na Blízkém východě. Ale některé jeho výroky na adresu Hamásu či budoucího uspořádání Pásma Gazy jako blízkovýchodní riviéry vzbuzují silné kontroverze. Ale proč?
Donald Trump stejně jako jeho předchůdci považuje Blízký východ z mnoha důvodů za jeden ze stěžejních regionů současné globální politiky. Rovněž ho označuje jako jedno z ohnisek amerických zahraničně-politicko-bezpečnostních zájmů.
Při své oficiální návštěvě Spojených států amerických na začátku února letošního roku izraelský premiér Benjamin Netanjahu po společném setkání vehementně děkoval staronovému americkému prezidentovi za dlouhodobou podporu pro židovský stát. Donalda Trumpa dokonce označil za „největšího přítele, jakého kdy Izrael měl v Bílém domě“.
I když toto prohlášení může znít poněkud melodramaticky, v žádném případě se nejedná o nadsazená slova. Izrael dlouhodobě považuje USA za svého klíčového spojence. Od 60. let 20. století se mezi oběma zeměmi datuje existence takzvaného „zvláštního vztahu“. To představuje nadstandardní přátelství a spojenectví v oblasti politiky, bezpečnosti, ekonomiky, vědy a kultury a mnoha dalších oblastí. Důležitou spojnici mezi oběma zeměmi navíc dlouhodobě tvoří zhruba sedmimiliónová židovská komunita žijící v USA.
Jakýkoli Žid, který volí demokraty, nenávidí Izrael, tvrdí Donald Trump
V zásadě můžeme konstatovat, že všichni američtí prezidenti od dob Johna F. Kennedyho zastávali proizraelské postoje. A nic na tom nemění fakt, že míra jejich podpory pro židovský stát a osobní angažovanost v problematice arabsko-izraelského konfliktu se samozřejmě odlišovala. Nicméně Donald Trump i v tomto dlouhém přehledu posledních více než šesti dekád americko-izraelských vztahů svým přístupem zásadně vyčnívá.
Čím vyčnívá Donald Trump
Již během prvního prezidentského období [2017-2021] Trumpa bylo zjevné, že jeho podpora Izraeli je více než nadstandardní. Což se explicitně projevilo i oficiálním přesunem velvyslanectví Spojených států amerických z Tel Avivu do Jeruzaléma v roce 2018. Z hlediska židovského státu měl tento akt nesmírný symbolický význam v podobě formálního uznání USA Jeruzaléma jako izraelského hlavního města. Tuto skutečnost totiž většina států s ohledem na nedořešený izraelsko-palestinský konflikt a potenciální nároky Palestinců na Jeruzalém neuznává. A tak své ambasády z těchto důvodů lokalizuje v Tel Avivu.
Jeden z důležitých aspektů Trumpova rozhodnutí o přesunu ambasády byla nepodmíněnost tohoto kroku případnými budoucími izraelskými ústupky vůči Palestincům. Tento princip nebyl součástí ani takzvaných Abrahámovských dohod z roku 2020. Jednalo se o sérii mírových smluv, které pod Trumpovým patronátem Izrael podepsal s Bahrajnem, Marokem, Spojenými arabskými emiráty a Súdánem. Už jen tím se podařilo zahájit novou etapu ve vzájemných vztazích těchto zemí a překonat tak dekády vzájemného nepřátelství.
Současně se Spojené státy americké pod vedením Donalda Trumpa stavěly velmi tvrdě a nepřátelsky vůči íránskému teokratickému režimu. Ten dlouhodobě politicky, finančně a vojensky podporuje izraelské protivníky na Blízkém východě. Jako jsou teroristické skupiny Hamás a Hizballáh.
Prezident Trump půjde na Blízkém východě ještě dál
Již první týdny Trumpova druhého funkčního období naznačují, že tentokrát by americký prezident mohl zajít ve své podpoře pro Izrael ještě mnohem dál. Zatímco spolupráce nově nastupující Trumpovy administrativy s odcházející garniturou Joea Bidena při dojednání příměří ve více než patnáct měsíců trvající válce v Gaze byla globálně přijata v zásadě pozitivně, další kroky a výroky staronového prezidenta vyvolávají mnoho kontroverzí. Vedle značného navýšení dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu pro Izrael se předmětem diskuzí staly zejména Trumpovy úvahy ohledně budoucnosti Pásma Gazy.
K 1. březnu 2025 skončila první fáze příměří mezi Izraelem a Hamásem. Ta zahrnovala přerušení bojů a navýšení humanitární pomoci pro palestinské obyvatelstvo. Zároveň došlo k postupnému propuštění 33 izraelských rukojmích zadržovaných v Gaze islamistickými skupinami. Doposud nedořešenou otázkou však zůstává, jaký bude další osud této enklávy.
K trvalému míru v Pásmu Gazy povede ještě dlouhá a trnitá cesta
Ve hře je v současnosti nejen osud zhruba 59 živých či mrtvých izraelských rukojmích, ale zejména otázka, kdo bude Gaze v budoucnu vládnout. A to tak, aby se nejenom podařilo rekonstruovat válkou poničenou infrastrukturu a zlepšit tak životy civilistů, ale rovněž eliminováním teroristických aktivit dlouhodobě zlepšit vztahy s židovským státem. Ten radikální palestinské organizace vnímá jako zásadní bezpečnostní hrozbu pro svou existenci. Vidí v nich stěžejní překážku na cestě k trvalému míru s Palestinci.
Blízkovýchodní riviéra v Gaze a odchod Palestinců
Zatímco se o těchto otázkách prostřednictvím mediátorů dlouhodobě neúspěšně dál vyjednává, Donald Trump překvapil svět svým velkolepým prohlášením. Spojené státy americké převezmou nad Pásmem Gazy kontrolu. A také tam vystaví blízkovýchodní riviéru po vzoru luxusních golfových rezortů. Ty Trump budoval v době své kariéry realitního magnáta. Tyto výroky pak Trump doplnil na svých sociálních sítích sdíleným videem vygenerovaným umělou inteligencí. To ukazuje Gazu jako plážový ráj plný přepychových hotelů, šťastných místních obyvatel vděčně vzhlížejících k Trumpovým zlatým sochám. V neposlední řadě také ukazuje samotného Trumpa připíjejícího si s Netanjahuem koktejly na dosažený úspěch u místního hotelového bazénu.
Problém s touto fantastickou vizí není ani tak technického rázu. Byť je Gaza v současnosti fundamentálně poničená válkou, její rekonstrukce do jakékoliv podoby je nakonec v zásadě jen otázkou peněz a odhodlání. Velkou kritiku však vzbudily Trumpovy výroky především z toho důvodu, že tato nová Gaza by pravděpodobně měla fungovat bez Palestinců.
Žádná krev, žádná publicita, ordinují Palestincům v Gaze jejich vůdci
Přičemž odejít by měli nejen islamisté, ale i zhruba dva milióny palestinských civilistů. Podle prohlášení amerického prezidenta by se jejich odchod uskutečnil na dobrovolné bázi. Své nové domovy by pak tito lidé podle něj našli v okolních arabských zemích – především v Egyptě a Jordánsku.
Je to ale realistické?
Mnoho pozorovatelů se obává etnických čistek zásadně porušujících mezinárodní právo. A minimálně část Palestinců nepochybně považuje Gazu za svůj jediný možný domov a dobrovolně odsud odejít nebude chtít.
Současně okolní arabské státy znovu zopakovaly svůj dlouhodobě odmítavý postoj k přijetí dalšího většího počtu palestinských uprchlíků. Vyjadřují obavy z bezpečnostních rizik a souvisejících závažných politických, ekonomických a společenských problémů. I proto v posledních dnech předložily vlastní protinávrh – takzvaný Egyptský plán pro Gazu. Ten ale neřeší zásadní otázku budoucí role Hamásu v Gaze, a tím pádem je pro Izrael nepřijatelný.
Totální peklo v Gaze a/nebo nová blízkovýchodní realita?
Jaké jsou Trumpovy skutečné úmysly s Gazou, případně s celým arabsko-izraelským konfliktem? Opravdu bude Trump za každou cenu usilovat o vybudování luxusní riviéry americko-izraelskými firmami v nejzazším případě i za přímého vojenského zapojení americké armády při odsunu místních Palestinců?
Nebo jde současnému americkému prezidentovi spíše o to vyvolat hrůzu a zděšení na straně Hamásu? Tomu už ostatně opakovaně vyhrožoval rozpoutáním totálního pekla, pokud se toto teroristické hnutí nedohodne s Izraelem a nepropustí všechny zbývající rukojmí. Popřípadě chce na prvním místě vyburcovat k větší aktivitě a reálným praktickým krokům arabské země regionu?
V zásadě všechny tyto scénáře jsou představitelné. Trump nepochybně má v rukou mnoho možností, jak změnit dynamiku současných geopolitických vztahů na Blízkém východě. Situace je ale i tak složitější. Co však víme jistě?
V tuto chvíli se jako neochvějná konstanta jeví Trumpova jednoznačně pro-izraelská orientace. Kromě tradičních historických, politických, ekonomických a dalších důvodů Trump dlouhodobě nezastírá své sympatie k židovskému státu. Důležitá je i osobní náklonost k izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi.
V proizraelských postojích Trumpa navíc utvrzují jeho nejbližší spolupracovníci, poradci a také někteří jeho přátelé a rodinní příslušníci. Z nich nejviditelnějším byl v minulosti manžel Trumpovy dcery Ivanky, podnikatel židovského původu Jared Kushner.
Lze tedy očekávat, že Trump v mnoha záležitostech oproti svým předchůdcům Izraeli zcela rozváže ruce.
Jsou tu ale i podstatné zájmy dalších hráčů…
Na druhou stranu ani tato konstelace ještě nevyhnutelně nemusí vést k radikálnímu řešení typu převzetí Pásma Gazy USA a vyhnání všech místních obyvatel. Z dlouhodobého hlediska totiž jdou stěžejní strategické cíle Izraele poněkud jiným směrem. Sem patří rozšíření mírových dohod o další arabské státy v čele se Saúdskou Arábií. Zde motivuje obě strany posílení protiíránské koalice a oboustranně výhodná ekonomická spolupráce.
Izraelsko-saúdská mírová smlouva by tedy byla zcela přelomová. Což si uvědomuje i Donald Trump. Pokud by se ji právě jemu podařilo dojednat, mohl by za to být oceněn Nobelovou cenou míru. Což by pro něj nepochybně znamenalo velký osobní úspěch a posílení renomé mírotvůrce. Problém ale je, že saúdští ani další arabští vládcové však nemohou v tuto chvíli žádnou podobnou dohodu podepsat. Důvod je předpokládaný odpor svého domácího obyvatelstva s plány na řešení otázky Palestinců.
Problematika budoucího uspořádání v Gaze a Trumpova přístupu k celému Blízkému východu se tak ukazuje jako mnohem komplikovanější. A také má mnohem dalekosáhlejší dopady pro regionální dynamiku, než jak se může na první pohled zdát. A to navzdory všem silným výrokům staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Eva Taterová, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
—
Mgr. Eva Taterová, M.A., Ph.D. vede oddělení Politika, instituce, moc Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Vystudovala obor Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde v letech 2010 až 2016 úspěšně absolvovala postgraduální doktorské studium. V letech 2010 až 2011 studovala na Ben-Gurion University of the Negev v Izraeli, obor Blízkovýchodní studia. V roce 2017 působila jako hostující profesorka na University of Nebraska-Lincoln v USA. Zahraniční zkušenosti sbírala i v jiných zemích, než byly Spojené státy a Izrael.
Specializuje se na témata, jako jsou Československá diplomacie a Blízký východ během studené války, arabsko-izraelský konflikt, česko[slovensko]-izraelské vztahy, moderní dějiny Blízkého východu, ale i na dějiny studené války a antisemitismus v České republice. K uvedené problematice vyučuje tematicky související kurzy pro studenty vysokých škol v České republice i zahraničí. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných textů, publikací.
