Česká společnost aktuárů [ČSpA], která sdružuje pojistné matematiky, se ostře ohradila proti návrhu Ministerstva financí ČR [MF ČR], jímž by mělo dojít ke zdanění technických rezerv u životního pojištění. Společnost návrh MF ČR považuje za nesystémový i nelogický. O návrhu má ve třetím čtení nyní jednat Poslanecká sněmovna.
Podle České společnosti aktuárů MF ČR ve svém návrhu míchá jablka s hruškami. Podle zástupců společnosti aktuárů pro návrh ministerstva není jiného vysvětlení než, že chce na úkor pojišťoven a jejich klientů doplnit chybějící zdroje do státního rozpočtu.
MF ČR se naopak odvolává na programové prohlášení vlády z června 2018. V něm se vláda zavázala k provedení revize daňové uznatelnosti technických rezerv v oblasti pojišťovnictví. V prohlášení vlády stojí, že daňově uznatelné technické rezervy budou nově vázány na pravidla obsažená v evropské směrnici Solvency II.
Podle MF ČR je tento systém odolnější vůči případnému nadhodnocování technických rezerv ze strany pojišťoven. Důvod je, že výši současně stanovených technických rezerv může pojišťovna ovlivňovat výrazně méně než u stávajícího postupu, který vychází ze zákona o účetnictví. Ministerstvo argumentuje, že tak zamezí praxi, kdy dle slov ministryně financí Aleny Schillerové bylo motivací pro vytváření technických rezerv pojišťovnami získání daňové výhody. Ne stabilita pojištění.
ČSSD je proti, KSČM je pro
Ministryně financí Alena Schillerová v této souvislosti uvedla: „Dáváme pouze do pořádku jedno vylobbované privilegium. Privilegium pojišťoven, které je vzhledem k ostatním daňovým poplatníkům mimořádně nespravedlivé. Opozice před lety dala pojišťovnám možnost agresivní daňové optimalizace a nyní, když to naše vláda napravuje, tak pochopitelně brojí proti.“
Její návrh ovšem nekritizuje pouze opozice, ale v případě životního pojištění se proti němu vyslovili i členové Rozpočtového výboru PSP ČR za ČSSD. Připomínky k němu měla i Česká národní banka [ČNB]. Nesouhlasí s ním i Česká asociace pojišťoven [ČAP]. Na druhé straně návrh MF ČR podporuje vládu tolerující KSČM, podle jejíhož předsedy Vojtěcha Filipa jde s ohledem na navýšení příjmů do státního rozpočtu o krok správným směrem.
Věc se dotýká i klientů pojišťoven. Totiž, pokud budou muset pojišťovny zaplatit daň ze zisku za celou pojistnou dobu hned v prvním roce pojištění, aniž by bylo jisté, jak vysoký tento zisk bude, pojišťovny toto zcela jistě promítnou do ceny pojištění.
Co MF ČR navrhuje
Ministerstvo financí navrhuje, aby se v praxi pro účely výpočtu daně z příjmu pojišťoven nově používaly místo účetních rezerv rezervy počítané pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti. A to dle metodiky Solvency II. Jakkoli je v obou případech řeč o technických rezervách, podle České společnosti aktuárů se jedná o dva různé instrumenty. V praxi pak návrh povede ke zdanění i těch zisků z životního pojištění, u nichž však není jisté, zda vůbec nastanou.
ČSpA to pro Fintag.cz vysvětluje na jednoduchém příkladu: „Představte si, že nastoupíte do práce, dostanete první výplatu, ale zaplatíte daň z příjmu z výplat až do odchodu do důchodu. A to ani nevíte, zda po zkušební době v této práci zůstanete a jaký bude váš příjem v budoucnu. A ani nemáte jistotu, že vám bude celý přeplatek daně za neodpracovanou dobu vrácen, až se rozhodnete podat v práci výpověď.“
V čem je problém
Podle současné zákonné úpravy se při výpočtu daňové povinnosti pojišťoven používá tvorba a čerpání účetních technických rezerv. Navrhovaná úprava chce ve výpočtu nahradit účetní hodnoty hodnotami technických rezerv stanovenými dle metodiky Solventnost 2. Ta však podle ČSpA neslouží k měření účetního zisku.
Podle pojistných matematiků má problém mnoho technických aspektů. Zásadní je ale fakt, že navrhovaná úprava vede k danění peněz, které pojišťovnám vůbec nepatří. A navíc jim často ještě nebyly klienty ani zaplaceny a v mnoha případech jim ani nebudou zaplaceny. Zástupci ČSpA dále upozorňují na to, že v návrhu MF ČR docela chybí řešení situace, jak MF ČR pojišťovnám vrátí daně, u nichž se časem ukáže, že odvedeny být neměly.
Jak je to teď
Stávající účetní technické rezervy zahrnují pouze prostředky na budoucí výplaty škod, nebo jejich částí, na které již klienti žádné další peníze v budoucnu nezaplatí. Dle metodiky Solventnost 2 však musí být do výpočtu technických rezerv zahrnuty i veškeré očekávané budoucí zisky. Navrhovaná úprava by tak vedla podle aktuárů k jejich okamžitému jednorázovému zdanění. A to bez ohledu na to, že tyto prostředky pojišťovně dosud nepatří. A navíc v době zdanění není známá ani jejich skutečná výše.
Podle pojistných matematiků tak zde nastává rozpor s jednou ze základních účetních zásad, a sice se zásadou opatrnosti. Ta říká, že závazky ať jisté nebo nejisté se vykazují co nejdříve, zatímco výnosy a aktiva se vykazují, až když jsou jisté. Tedy až v momentě, kdy je známa jejich výše.
Rozdíl u životního pojištění
Důležitým aspektem je i odlišnost technických rezerv životního pojištění a technických rezerv neživotního pojištění. V životním pojištění, které klientům poskytuje dlouhodobou ochranu, většinou slouží i jako finanční zabezpečení na stáří. To znamená, že se technické rezervy tvoří především proto, aby byl dostatek prostředků na výplatu v případě dožití. A i v důsledku rozdílu mezi konstantní výší placeného pojistného a např. rostoucí pravděpodobností úmrtí s rostoucím věkem pojištěného.
Navíc odkupné, na jehož vyplacení má klient při výpovědi životního pojištění nárok, v podstatě odpovídá vytvořené účetní technické rezervě pro danou smlouvu. To podle ČSpA dokazuje, že se jedná o finanční prostředky, které pouze čekají na výplatu klientovi.
V neživotním pojištění hrají větší roli technické rezervy na pojistné události, které se již staly, ale není jisté kolik, kdy a komu se za ně nakonec vyplatí. Odhady rezerv se upřesňují od nastání pojistné události až do okamžiku poslední výplaty a uzavření škody. Což nezřídka trvá i desítky let. Riziko zdanění neexistujícího zisku je tedy podle pojistných matematiků značné i v případě neživotních technických rezerv.
Stanovování výše technických rezerv
Technické rezervy, které pojišťovny vykazují ve svém účetnictví, jsou stanoveny v souladu se zákonem o účetnictví. To znamená, že jejich správná výše je ze zákona každoročně kontrolována nezávislými auditory. Rovněž podléhají kontrole České národní banky, která dohlíží na celý pojistný trh.
V souladu se zákonem o účetnictví má být výše technických rezerv v libovolném okamžiku dostatečná, aby pojišťovna byla schopna dostát svým závazkům. A to těm, které vyplývají z pojistných smluv, a které lze rozumně předpokládat. A slova „rozumně předpokládat“ popisují dle zástupců ČSpA nemožnost vyčíslit budoucí závazky přesně. Což v praxi značí nutnost výši závazků odhadovat především za použití pojistně matematických metod.
A navíc: Vedle technických rezerv musí pojišťovny držet vlastní kapitál v zákonem požadované minimální výši pro mimořádné situace. Jako byly například povodně v roce 1997 nebo 2002 anebo finanční krize po roce 2008. Tento kapitál tvoří pojišťovny z již zdaněných vlastních prostředků.
Technické rezervy tak nejsou podle pojistných matematiků vlastní prostředky pojišťoven jen tak odložené bokem. Vyjadřují závazek vůči klientům – jen zatím není jasné, kdy a komu je vyplatí jako pojistné plnění a v jaké výši.
Neuvážený zásah do systému
Aktuáři tvrdí, že metodika Solventnosti 2 pro výpočet technických rezerv slouží ke zcela jiným účelům, než je účetnictví a navazující stanovení daňové povinnosti. Cílem Solventnosti 2 je zajištění kapitálové přiměřenosti pojišťoven. To znamená, aby byly pojišťovny finančně připravené na široké spektrum nenadálých událostí. A měly dostatek prostředků na výplaty pojistných plnění klientům. A to i tehdy, když takové události nastanou. Tomuto smyslu Solventnosti 2 je podřízena i její metodika výpočtu technických rezerv. Ze samotného principu tak podle pojistných matematiků není tento výpočet vhodný k měření účetního zisku. A tak není vhodný ani pro účely stanovení daňové povinnosti.
Společnost odmítá i argumentace úřadu, že se jedná o znovuzavedení stropu, který byl v devadesátých letech. Důvod je, že zákon o rezervách pro zjištění základu daně v devadesátých letech zohledňoval odlišnost tvorby rezerv v životním a neživotním pojištění.
V životním pojištění byly rezervy používané při výpočtu daně shodné s účetními rezervami. V neživotním pojištění byla pak stanovena pro tvorbu technických rezerv hranice, a to ve výši 60 % předepsaného pojistného.
V této souvislosti ČSpA upozorňuje i na to, že současně se zavedením tohoto stropu bylo do zákona o pojišťovnictví doplněno, že pokud pojišťovna vytvořila rezervy nad takovýto strop a díky aplikaci stropu tak odvedla vyšší daň, byla tato daň považována za zálohu na daň z příjmu.
