Postupné znehodnocení koruny v roce 1990 bylo nutné pro transformaci tehdejší československé ekonomiky. Shodli se na tom ekonomové oslovení Českou tiskovou kanceláří [ČTK]. Někteří z nich si ovšem také myslí, že tehdejší devalvace měny byla až příliš radikální. Anebo, že současný kurz koruny je podhodnocený až o třetinu.
Někdejší devalvace měny podle ekonomů nastartovala dlouhodobé posilování koruny. Ta se tak stala do jisté míry nárazníkem proti ekonomickým šokům, což je podle některých vidět i v dnešní malé ochotě veřejnosti přejít na euro. Posilování koruny pak začalo postupně zlevňovat nákupy Čechů v zahraničí.
„Devalvace československé koruny před 30 lety byla součástí šokové terapie budování tržní ekonomiky, která tehdy byla jediným možným postupem,“ říká hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
„Oslabení koruny tak bylo nevyhnutelnou cenou za ekonomický omyl – socialismus,“ tvrdí hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Devalvace v několika krocích
V roce 1990 se uskutečnila devalvace [oproti měnovému koši pěti měn s největším podílem na obratu běžného účtu platební bilance] uměle nadhodnocené koruny celkem o 114 procent v několika krocích. To znamená v kurzu 28 korun za dolar či 18,23 Kč za německou marku. Soukromé osoby i firmy neměly k devizovým prostředkům rovnoprávný přístup. Ten byl umožněn až v roce 1991 se zavedením vnitřní směnitelnosti koruny.
Znehodnocení měny pomohlo domácím vývozcům. Ti tak mohli lépe konkurovat na zahraničních trzích. Dramaticky ale zdražilo zboží z dovozu a cestování na Západ.
Volně směnitelná byla koruna od roku 1995. Tehdy mimo jiné i padl limit pro nákup devizových prostředků, platný pro občany.
Co si myslí ekonomové
Podle hlavního ekonoma ING Jakuba Seidlera průměrný kurz koruny vůči marce by byl v současnosti podle následného vývoje kurzu koruny vůči euru kolem 13 Kč za marku.
„Hrubá průměrná mzda v roce 1991 ve výši necelých čtyř tisíc korun tak umožňovala nákup 130 dolarů a 213 marek. Dnes s průměrnou mzdou přesahující 34 000 korun by to bylo téměř 1500 dolarů a 2 600 pomyslných marek. V rámci tohoto srovnání je však potřeba brát také v úvahu fakt, že cenová hladina v USA a Německu se od roku 1990 zhruba zdvojnásobila,“ uvedl jako ilustrativní příklad Jakub Seidler.
Koruna se přitom podle Seidlera od počátku 90. let stala na několik výjimek určitým nárazníkem a makroekonomické šoky přicházející ze zahraničí tlumila. Zatímco v jiných postkomunistických ekonomikách tamní měny šoky spíše zesilovaly.
„To je patrně jeden z důvodů, proč není v ČR ve srovnání s mnoha jinými zeměmi v regionu ochota vlastní měnu opustit ve prospěch eura,“ uvedl.
[Proti přijetí eura je v Česku cca 70 % obyvatelstva, naopak třeba na Slovensku si cca 70 % obyvatelstva přijetí eura pochvaluje, pozn. red.]
Dohánění západních zemí totiž podle něj probíhalo do velké míry právě postupným posilováním koruny, což umožnilo mít nižší inflaci a také nižší úrokové sazby.
Kupní síla koruny
Podle Heleny Horské – zpětně viděno – oslabení koruny ovšem bylo výraznější, než nutně muselo být. Proto také koruna procházela a bude podle ní procházet obdobím výraznějšího posilování.
„Odtud také vychází předpoklad dlouhodobého trendu posilování koruny, který má navrátit kupní sílu české koruny na úroveň, které odpovídá její skutečné kupní síle, což je nyní necelých šestnáct až sedmnáct korun za euro. Současný kurz koruny je tak o zhruba třetinu podhodnocen,“ uvedla.
V současnosti se koruna obchoduje na nejsilnější úrovni za poslední dva roky: 25,27 Kč/EUR.
Na druhou stranu podle Heleny Horské posilování koruny v průběhu transformace zlevňovalo nákupy zboží za našimi hranicemi.
„Tam ceny zboží totiž rostly výrazně pomaleji. Díky sílícímu kurzu české koruny si český zákazník v rakouských, německých, amerických, britských obchodech a jinde po světě koupil postupně více zboží,“ upozornila Horská.
Bony a kurz koruny
Prvotní kurz koruny proti německé marce byl podle Pavla Sobíška na počátku roku 1990. Zřejmě ne náhodou stanovený blízko ceny, za kterou prodávali marky na ulicích veksláci. Ti tehdy podle něj totiž nejlépe [nezákonně, pozn. red.] suplovali neexistující trh.
„V prvních měsících po devalvaci se kurz koruny proti marce pohyboval kolem 20 Kč za marku. Což by odpovídalo dnešnímu kurzu 40 korun za euro,“ tvrdí Pavel Sobíšek.
Podle jeho názoru správnost tehdejšího stanovení kurzu koruny proti marce dokládá to, že se bez velkých výkyvů udržel na nepříliš odlišné úrovni až do rozdělení československé měny na konci roku 1992. [Česká republika vznikla 1. 1. 1993, pozn. red.]
Od roku 1989 česká měna prošla čtyřmi zásadními až kritickými okamžiky. Vedle devalvace v roce 1990 to byl květen 1997 v souvislosti s asijskou měnovou krizí, kdy koruna oslabila o 14 procent. Třetí okamžik, na který neradi vzpomínají čeští exportéři, bylo prudké posilování koruny v souvislosti s privatizačními toky na přelomu 2001 a 2002. A čtvrtý bylo umělé oslabení kurzu v listopadu 2013 Českou národní bankou [ČNB] s cílem zabránit poklesu cen a podpořit oživení ekonomiky.
Jak šel kurz koruny
Jakub Seidler upozornil, že průměrný kurz koruny vůči dolaru byl v roce 1991 zhruba 29,5 Kč za dolar. Nejsilnější hodnoty pak vůči dolaru koruna dosáhla v roce 2008, kdy kurz v červenci činil 14,43 Kč za dolar. Naopak nejslabší byl v říjnu roku 2000 s kurzem přesahujícím 42 Kč za dolar.
Vůči euru byla koruna nejsilnější také v červenci 2008, a to s kurzem nepatrně pod hranicí 23 Kč za euro. Nejslabší hodnoty pak měla koruna vůči euru v březnu 1999 s kurzem 38,6 Kč za euro.
–ČTK/RED–
