Ubývá OSVČ s živností jako hlavním zdrojem příjmu

Celkový počet osob samostatně výdělečně činných [OSVČ] se za posledních osm let moc nemění. Přímo v něm ovšem dochází k dynamickému nárůstu OSVČ, které nemají podnikání jako svou hlavní činnost, ale jako činnost vedlejší. Jde většinou o zaměstnance, penzisty nebo studenty. 

Každý rok ubývá OSVČ vykonávající hlavní činnost. Zatímco ještě před osmi roky jich bylo v ČR 656 224, loni jich bylo o 71 392 méně [596 003]. To je – pro představu – jako by bylo z mapy ČR vymazáno město Zlín se všemi jeho obyvateli. Celkový počet OSVČ v ČR byl loni 1 015 971 osob. Loni poprvé po sedmi letech došlo k mírnému nárůstu počtu živnostníků. Důvody jsou dozrávání silných ročníků a doznívající ekonomický boom.

Ke zvýšení počtu živnostníků došlo naposledy v roce 2011. I tak ale každý rok ubývá OSVČ vykonávající hlavní činnost. Zatímco ještě před osmi roky jich bylo v ČR 656 224, loni jich bylo o 71 392 méně [596 003]. To je – pro představu – jako by bylo z mapy ČR vymazáno město Zlín se všemi jeho obyvateli.

Osmileté srovnání přitom ukazuje i další zajímavý trend. Z více než milionu OSVČ má dnes 596 003 osob svou živnost jako hlavní a 419 968 osob jako vedlejší. Oproti tomu v roce 2010 v Česku bylo 656 224 živnostníků provozující svou činnost jako hlavní a 334 382 jako vedlejší [rozdíl 321 842]. Jak vidno – rozdíl mezi živnostníky se velmi vyrovnává [rozdíl 176 035).

Nárůst OSVČ s vedlejší činností

OSVČ s vedlejší činností jsou lidé, kteří jsou většinou zaměstnanci, ale i penzisty, studenty nebo jsou to ženy na rodičovské nebo mateřské dovolené. Tedy ti, u nichž není podnikání hlavním zdrojem příjmů. Ve většině případech si jako OSVČ přivydělávají. Je zajímavý dynamický růst jejich počtu za posledních osm let. Celkem jich přibylo o 85 583 lidí, což je – pro představu – jen o nepatrných deset tisíc méně než všech státních úředníků.

Tedy – zatímco v roce 2010 bylo těchto lidí 334 382, loni jich bylo již 419 965. Výše uvedená skupina má oproti OSVČ s hlavní činností mnoho výhod. Tou hlavní jsou mnohem nižší odvodové povinnosti na sociální a zdravotní pojištění. [Ty za ně odvání z větší části zaměstnavatel nebo stát v případě rodičovské/mateřské dovolené nebo invalidní či starobní penze v rámci jejich pracovní smlouvy se zaměstnavatelem.]

Hlavní činnost OSVČ

Jedním z důvodů, proč přibývá živnostníků s vedlejší činností a ubývá živnostníků s hlavní činností je bezesporu skutečnost, že v Česku není jednoduché být živnostníkem na plný úvazek. A to i když ve společnosti panuje představa jejich důležitosti pro dobré fungování země. Živnostník si musí vydělat nejen na živobytí a provoz, ale má povinnost měsíčně odvádět alespoň minimální zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Automaticky se mu nestrhávají ze mzdy.

• Zdravotní pojištění
• 2018 – 2 024 Kč
• 2019 – 2 208 Kč
• Zvýšení: 184 Kč

A dále pak i povinné měsíční odvody na:

• Sociální pojištění
• 2018 – 2 189 Kč
• 2019 – 2 388 Kč
• Zvýšení 199 Kč

Výše uvedené zálohy jsou ovšem jenom minimální. Zvýšením základu daně, tedy vyššího výdělku se tyto odvody také zvyšují. Někteří živnostníci jsou navíc povinni odvádět i zálohy na daň z příjmu [při dosažení určitého stropu vypočtené daně v předešlém DAP]. Obecně lze říci, že i při nízkém výdělku musí živnostník na povinných odvodech zaplatit až 10 000 Kč měsíčně [zdravotní pojištění, sociální pojištění, daň z příjmu].

Pan Hlaváček jako OSVČ

Uveďme si to na modelovém příkladu. Pan Hlaváček měsíčně vyfakturuje za své služby 36 000 Kč. Z výdělku státu odvede 8 934 Kč. Zbyde mu 27 066 Kč.

• Sociální pojištění: 3 255 Kč [39 060 Kč/rok]
• Zdravotní pojištění: 2 304 Kč [27 650 Kč/rok]
• Daň z příjmu: 3 375 Kč [40 500 Kč/rok]
• Celkem: 8 934 Kč za měsíc

Po odečtení dalších nákladů nezbytných pro jeho provoz jako jsou úhrada splátky vozidla, nákup paliva a telefon v celkové výši zhruba 7 000 Kč panu Hlaváčkovi z původních 36 000 Kč zbyde 20 066 Kč.

• Více: Drobní živnostníci to nemají lehké, říká pan Hlaváček

OSVČ a jeho odpovědnosti

Být OSVČ zdánlivě neznamená „pouze“ vykonávat svou profesi například truhláře nebo kadeřnice. Živnostník musí být od začátku také dobrý ve vyhledávání příležitostí, tvorbě rozpočtů, objednávek, zajišťování služeb, materiálu, vyplňování, vystavování, a odesílání dokladů [evidence tržeb] + nákup nového zařízení, využívání a učení se novým technologiím, zpracování dokladů, jednání s úřady a zejména zajištění příjmu. Tyto a další starosti odpadají zaměstnancům, kteří mají pracovní smlouvu na vykonávání dílčí, přesně vymezené práci a ke své práci jsou zaměstnavatelem plně vybaveni PC, pracovní oděv, obuv, obědy…].

Propast mezi živnostníkem a zaměstnancem [a u státních zaměstnanců to platí dvakrát] se nebezpečně prohlubuje. Někteří z odborníků přitom upozorňují, že zejména zaměstnanci by se do budoucna měli stát částí řešení na aktuálně kapacitně neuspokojeném trhu práce. Otázka je, nakolik budou sto se adaptovat na nové podmínky.

Dodejme, že například v případě Spolkové republiky Německo je například podíl státních zaměstnanců v poměru k České republice velmi nízký, pohybuje se kolem 2 % z celkového počtu obyvatelstva.

Co způsobuje úbytek živnostníků vykonávající hlavní činnost

• Vysoká odvodová zátěž ve vztahu k servisu, který by měli na druhou stranu dostat
• Nejistota zakázek
• Druhotná platební neschopnost
• Rychlé pracovní tempo, více než 40 ti hodinová pracovní doba
• Riziko nemoci spojené s výpadkem příjmu
• Odpovědnost za provedené výkony
• Psychické vypětí
• Špatné zajištění na stáří, nízký důchod

Veronika Táchová